Když se potkají šperky s čokoládou

Jak se z korálků stane šperk, který prozradí vaši oblíbenou čokoládu? Zvládne si snubní prsten vytvořit laik a jak vůbec ručně vyráběné šperky vznikají? O zlatnickém řemeslu a odvaze pustit se do nejistého jsme si povídali se šperkařkou Annou Kubicovou.

Oslavit Mezinárodní den žen lze mnoha způsoby. My v Ajale jsme se rozhodli propojit dva světy, které milujeme: čokoládu a šperky. Spojili jsme síly s talentovanou brněnskou šperkařkou Annou Kubicovou, která vytvořila speciální kolekci prstenů inspirovanou vzory obalů našich čokolád. Určená je všem ženám k jejich svátku, ale také každému, kdo má rád hezké šperky s příběhem.

Annina cesta ke šperkům byla klikatá. K tradičnímu zlatnickému řemeslu ji po letech práce v korporátu přivedlo osudové setkání a touha tvořit. Dnes ručně vyrábí minimalistické, nadčasové šperky a učí lidi tvořit vlastní.

Povídali jsme si nejen o naší spolupráci, ale také o její cestě ke šperkům, odvaze začít od nuly i kráse ruční výroby.

Anička překreslila a ušila vzory čokolád: Sama sebou, Dezertína, Květy a pomeranče, Mořská sůl a Pro ni.

Raději riskovat a neuspět, než to ani nezkusit

Tvá značka Anna Kubicová vznikla v roce 2020. Výrobě šperků jsi ale věnovala už předtím, je to tak?
Ano, několik let jsem tvořila šperky pod značkou by.Ann. Postupem času jsem si ale začala klást otázku – kdo to vlastně je? Mohly by to být ponožky, cukrárna… Cítila jsem, že je čas ukázat, kdo za tou tvorbou skutečně stojí. A tak jsem se rozhodla začít úplně od začátku. Právě 1. ledna 2020 jsem na nový profil zveřejnila první fotku a něco málo o sobě. Od té doby vystupuji pod značkou Anna Kubicová.

Změnila se tím nějak i tvá tvorba?  
Začínala jsem výrobou šperků z korálků, potom jsem ale potkala jednoho kolegu zlatníka a ten mi ukázal, jak se vyrábí šperk tradičními zlatnickými metodami. Byla to pro mě okamžitá láska. Zkoušela jsem si doma na kuchyňské lince různé hokusy pokusy a došlo mi, že právě tohle je způsob tvorby, který mě skutečně naplňuje.

Musela sis dodělat nějaké odborné vzdělání ?
Původně jsem vystudovala strojírenskou školu, takže ty technické postupy výroby šperků mi nebyly cizí. Přesto jsem se rozhodla vrátit do školy a externě vystudovat obor zlatník-klenotník. Rodina se mi trochu smála, že si znovu dělám maturitu, ale bylo to dobré rozhodnutí. Otevřelo mi to cestu k práci s drahými kovy. Spoustu věcí jsem se ale naučila i od kamaráda zlatníka a samozřejmě také metodou pokus–omyl.

Co rozhodlo o tom, že se z výroby šperků stane tvé zaměstnání?
Patnáct let jsem pracovala v korporátu, který se zabýval prodejem bytového zařízení. Ale říkala jsem si, že jestli neudělám změnu a nezkusím se naplno věnovat tomu, čemu jsem poslední roky dávala tolik energie, mohla bych toho jednou litovat. Představila jsem si sebe v sedmdesáti, jak přemýšlím, jestli jsem svůj život prožila naplno a došlo mi, že je lepší riskovat a neuspět, než žít s myšlenkou, že jsem se nikdy neodvážila.

Měla jsi strach? 
Měla, a to až do poslední chvíle – a vlastně i potom. Postupem času ale začal strach ustupovat. Vždycky existují nějaké bariéry, ať už jsou to vlastní pochybnosti, obavy z neúspěchu nebo tlak okolí. Pomohlo mi ale podívat se za “ně” dál do budoucnosti. Když se na věci podíváš v delší časové perspektivě, zjistíš, že máš pořád dost času změnit směr a zkusit něco nového. Dnes jsem za to rozhodnutí vděčná.

Náušnice Větvičky a prsten Experiment | foto: e-shop Anna Kubicová

Jak bys popsala své šperky? 
Jsou jednoduché, jemné a univerzální. Chci, aby fungovaly především jako doplněk osobnosti, která je nosí. Zákaznice nemusí řešit, jestli na sobě mají zrovna košili nebo mikinu – budou ladit v obou případech. Mám také elegantnější šperky, ale i u nich držím jednoduchost. Nejsou komplikované, nemají kudrlinky ani kameny ve dvaceti barvách.

Věnuješ se také výrobě na míru. Stává se, že při této tvorbě občas vybočíš?
Ano, občas přijde klient, který chce například žádat o ruku a má trochu odvážnější  představu. V takovém případě může být výsledný šperk větší, více nečekaný, protože vím, že dáma, která ho bude nosit, si to může dovolit. Že to bude fungovat.

Jak vůbec šperk vzniká?
Existují dvě hlavní metody. První je klasická zlatnická technika, při které se pracuje s plechy a dráty z drahých kovů a využívají se postupy jako ohýbání, pilování, řezání, gravírování či pájení. Z drátu lze vytvořit obroučku, z plechu zase kuličku nebo písmeno, a následně se jednotlivé komponenty spojují. Z drátů se také vyrábějí krapny, tedy úchyty, do kterých se zasazují kameny.

A ta druhá metoda?
Druhou metodou je odlévání, které dává větší prostor představivosti. Nejprve se vytvoří model z vosku, který se obalí keramickou formou. Voskový model se poté roztaví a do vzniklé dutiny se nalije roztavený kov. Této technice se říká metoda ztraceného vosku, protože voskový model zanikne a vznikne tak jediný kovový originál.

V obou případech je celý proces – od prvotního nákresu až po finální výrobek – výsledkem ruční práce. Samozřejmě, v dnešní digitální době lze šperk navrhnout také v softwaru a vytisknout ho na 3D tiskárně. O to víc mě ale těší, že se v Česku tradiční zlatnické řemeslo stále drží a přibývá čím dál víc tvůrců.

Lidé si k tobě ostatně mohou přijít zlatnické řemeslo osahat na jeden z několika workshopů. Můžeš tuto možnost přiblížit?
Možnost workshopů vznikla s myšlenkou, že pokud jsem byla já jako laik schopna si vyrobit prsten, proč by to nemohl zvládnout někdo jiný. Když si lidé šperk vyrobí sami, vnímajího ho pak uplně jinak. Já navíc miluji být mezi lidmi a to je jeden z hlavních důvodů, proč workshopy dělám.

Jak moc do procesu tvorby zasahuješ?
Minimálně. Účastníky celým procesem provázím, ukazuji jim, jak na to, a oni mě následují. Zasahuji jen ve chvílích, kdy je to opravdu nutné. Nemají možnost si všechny techniky hned naplno osvojit, a tak jim občas vedu ruku, aby nedošlo ke znehodnocení šperku. Každý tep, každý otisk je ale jejich.


Showroom šperků a stůl v ateliéru, u které si můžete vlastní šperk vytvořit i vy. | foto: Instagram Anny Kubicové

Nabízíš také možnost si za tvé asistence vlastnoručně vyrobit snubní prsteny. Jak tě to napadlo?
Úplně na začátku jsem si říkala, že svatební šperky na míru vůbec dělat nebudu. Pak ale přišli jedni sympatičtí klienti s přáním, abych jim vytvořila snubní prsteny. Nejprve jsem je odmítla a doporučila jim jiného zlatníka. Jenže po půl roce se vrátili znovu. A tehdy mě napadlo – pokud ode mě opravdu chtějí snubní prsteny, tak si je s mou pomocí vyrobí sami. Navrhla jsem jim to a oni do toho šli. Díky nim mohl vlastně celý koncept vlastní výroby šperků vzniknout.

Liší se nějak průběh od běžných workshopů?
Funguje to podobně, ale je to časově náročnější. První den si snoubenci vyrobí prototyp prstenu z mosazi, druhý den pracují se zvoleným kovem. Pokud využíváme vosk, modelují si dva dny různé verze a nakonec si vyberou tu, se kterou jsou nejvíce spokojeni. Právě díky metodě ztraceného vosku můžu provést výrobou i náročnější klienty.

Jak moc se liší návrhy od výsledných šperků?
Tím, že šperky děláme ručně, proměňují se s každým krokem. Jedna věc je nakreslit třeba srdíčko, druhá pak, jak ho člověk vyřeže a následně opracuje. Takže neustále podléhá změnám a je jen na tvůrci, jak jeho (ne)dokonalost přijme. Krásné je, že každý z nás má vlastní nezaměnitelný rukopis, který se do šperku propisuje. I kdyby si na workshopu chtěli všichni udělat stejný prsten, na konci bude každý jiný.

Pro zajímavost, jak dlouho zabere, dejme tomu, výroba jednoduchého stříbrného prstenu?
To je těžké říct. U úplně jednoduché stříbrné obroučky zabere samotné zpracování materiálu necelou hodinu, další úpravy pak zhruba podobně. Je to podobné jako s výrobou čokolády – ze začátku to trvá déle, ale s praxí člověk získá grif. 

Kde čerpáš inspiraci pro svou vlastní tvorbu?
Je to individuální, většinou mě ale inspiruje to, co se nachází kolem nás. Například kolekce větvičky vznikla náhodně. Jednou jsem viděla fíkus benjamin, který mě fascinoval svou strukturou. Zkoušela jsem podle jeho větvičky modelovat a podařilo se. Vznikly náušnice - větvička “rozlomená” na dvě části, kdy má nositel v každém uchu jednu část. Prsten Experiment zase vznikl ze zvědavosti,  jak by vypadalo spojení zlata se stříbrem. Také miluju spolupráce. Když se dá moje řemeslo propojit s někým jiným, tak mě to vždy znovu nakopne.



To nás dostává ke kolekci prstenů, které jsou inspirované vzory obalů Ajala čokolád. Můžeš ji představit?
Obaly se mi moc líbí a osobně mám problém je vyhodit. Napadlo mě proto vzít myšlenku, která už existuje a ukázat ji i ve šperku. Ušila jsem tedy prsteny ze skleněných japonských korálků Miyuki, které nabízí širokou škálu barev a pomohly mi tak znázornit jedinečné vzory čokolády. Když jsem si vzorkovala jednotlivé prsteny a měla před sebou čokoládu, tak mě napadlo, že to může být prsten, který člověka prozradí, nebo taky napoví, které čokoládě propadl. :) 

Jednou z tabulek, podle které vznikl prstýnek, je čokoláda Sama sebou. Jedná se o limitku k MDŽ, jejímž prostřednictvím chceme ženy povzbudit k tomu, aby se nebály být takové, jaké samy chtějí. Máš pocit, že tobě se to daří? 
To je těžká otázka, ale myslím, že ano. Možná to souvisí s tím, že dělám to, co mě naplňuje, a cítím v tom jistotu. Snažím se k lidem přistupovat otevřeně, upřímně vyjadřovat své názory a volit pro to správná slova. Mám pocit, že s věkem a zkušenostmi si lépe uvědomujeme, v čem jsme silní a co můžeme předat ostatním. Postupně se obrušujeme jako kámen.

Tvýma rukama prošly desítky, možná stovky šperků. Pamatuješ si ještě na svůj úplně první?
Pamatuji. Byl to prsten, který jsem vyrobila z taženého drátu. Když jsem si na něm vyrobila kladivem vlastní tepy, to byl fascinující moment. Dodnes ho mám a nikomu ho nikdy nedám. Vždy, když se na něj podívám, vrátí mě to zpět na začátek. Ke zlatnickému stolu plnému úžasných nástrojů. I když jsem nevěděla, k čemu většina z nich slouží, stejně mě to učarovalo.



www.annakubicova.cz
@annakubicova.jewelry

Aniččin showroom a ateliér se nachází v Brně na adrese 28. října 3. Otevřeno je každou středu 15:00 - 18:00.

Nabídku workshopů najdete zde.